Mnozí lidé potřebují nezbytně i věci, které si momentálně nemohou z finančních důvodů dovolit. To je prostě fakt, který je nezpochybnitelný. Jsou věci, bez kterých se nedá normálně existovat, jenže zároveň jsou tu i lidé, kteří z mnoha nejrůznějších příčin právě nemají tolik peněz, aby si to potřebné mohli pořídit. A to znamená jediné. Že si někdy uvedenou věc musíme pořídit v podstatě na dluh. Kterému se říká například spotřebitelský úvěr.
Spotřebitelský úvěr znamená vlastně to, že si člověk pořídí věc, o níž tu byla řeč, dejme tomu vybavení domácnosti či auto, hned, s tím, že to zaplatí půjčenými, tedy cizími penězi, jež jsou mu nějakou finanční institucí dány k dispozici, a s těmi, kdo mu půjčili, se pak postupně vyrovná.
Takový spotřebitelský úvěr tedy může být dobrá věc. Vždyť si jenom představte třeba mladé lidi, kteří doposud neměli čas si našetřit a kteří by tak byli nuceni žít nevyhnutelně mezi čtyřmi holými stěnami, protože by neměli na nákup ani toho nejzákladnějšího nábytku a dalšího vybavení domácnosti. Nebo si představte začarovaný kruh, ve kterém by se mohl dejme tomu ocitnout někdo, kdo by potřeboval auto, aby jím mohl jezdit za prací a vydělávat si, ale současně by si takové auto nemohl dovolit, protože na něj ještě nemá vyděláno a kvůli své situaci si tak na něj ani nevydělá. A podobných příkladů bychom si mohli uvést více.
A tak je vlastně dobře, že se nabízejí i takovéto úvěry, určené k uspokojování potřeb jednotlivců, takzvaných spotřebitelů. Je sice jisté, že vezme-li si někdo takový úvěr, přeplatí na úrocích či poplatcích, ale někdy je právě toto daleko menším zlem než realita, v níž by člověk peníze postrádal a to nezbytné neměl.
A nikoho tak nelze automaticky kritizovat za to, že ‚dělá dluhy‘. V tomto ohledu si totiž kritiku zaslouží jenom ti, kteří si bez rozmyslu půjčují na zbytečnosti. A tím riskují, že se podobnými úvěry zruinují. Což ale není záležitost rozumně uvažujících lidí.