Vždycky jsem chtěla žít tak, aby všechno bylo v pořádku. Protože nemám ráda totiž takové ty rodiny, kde si každý že je úplně po svém. To potom podle mě není vůbec rodina, protože když si každý žije svůj svět, když nemá asi s rodinou nic společného. Taky to potom není ono. A já vždycky jsem chtěla mít takovou, že se alespoň pokaždé jednou denně doma všichni sejdeme a pěkně si popovídáme a dáme si u toho třeba dobrou kávu anebo dobrý čaj anebo jakékoliv dobré jídlo. Vždycky jsem to chtěla mít jako z takových těch amerických filmu, kde je rodina vždycky na prvním místě.
Ale když jsem potom taky měla už velikou rodinu, tak jsem zjistila, že to takhle prostě nejde. I když se snažíte o krásný a zdravý životní styl v rodině, tak někdy to prostě nejde, ani kdybyste se rozkrájeli. A to hlavně nejde z toho důvodu, že když jsou dva partneři v rodině, kteří oba dva pracuji na směny, a to třeba například i v jiném městě, tak je potom je absolutně nemožné, aby se sešli třeba alespoň večer u jednoho stolu. A když potom ještě mají tři děti, které jsou věkové daleko od sebe, tak samozřejmě že nebudou trávit večery všichni společně při nějaké hře s kartami anebo Člověče nezlob se.
Myslím si, že životní styl je asi o tom, jak si to každý udělá. Samozřejmě, že i naše rodina má svá pravidla. A to hlavně taková, že neděle je vždycky celá pro rodinu, takže si vždycky během týdne všechno užíváme a povídáme si, ale neděle je hlavně taková, že ji trávíme všichni spolu, kde si říkáme své strasti a radosti, ale taky naše touhy a přání, které bychom chtěli postupem času ještě splnit. Myslíte si, že je to takhle správně? Nebo by se každá rodina měla opravdu denně scházet třeba u večeře? Že se to takhle dělá? Myslím si, že by to bylo jistě pěkné, mě by se to moc líbilo, ale zase bych neměla moc času na práci a taky na školu.