Dříve jich byly plné poštovní schránky. Posílaly se nejen jako blahopřání nebo pozdrav z cest, ale jako běžné psaní. Poslat někomu dopis je skvělé, ale obrázek se stručným textem udělá větší radost. Je to znak, že si na nás někdo vzpomněl a chce nás tím potěšit, kdež to u dopisu tomu vždy tak být nemusí.
Když mezi bankovními dopisy a slevovými letáky najdeme pohled od blízké osoby, rozhodně nám to udělá veselejší den. Kamarád si na nás vzpomene v cizině a pošle nám kousek své dovolené v podobě fotografie jejího místa a připojí pár řádků o počasí a svých aktivitách. Tetička nám místo sms zprávy nebo emailu pošle k narozeninám blahopřání s obrázkem krásné kytice růží ve váze. A babička zase na svátky ten s kraslicí nebo vánočním stromkem s přáním odpočinku. Rozhodně je to v dnešním elektronickém světě vítané zpestření.
První psaní rodičům
Pohled z tábora nebo ze školy v přírodě bylo kdysi jedno z prvních psaní, co kdy dítě komu poslalo. Za pomoci vychovatelky sepsalo pár vět o tom, jak se má a co se dělá. Rodiče nemohli být více nadšení a pyšní, když pak pohled objevili v domovní schránce. Vystavili si ho a pak schovali. Mnoho z nás ho jistě ještě najde někde založený, protože rodině bylo líto ho zahodit. Může si pak připomenout svoje dětské písmo i se pokárat za nějakou tu pravopisnou chybu. Bohužel dneska často není prvním samostatným psaním pohled rodičům, protože jím bývá smska ještě dříve, než se většina dětí vůbec dostane do školy. A z táborů už je tedy zbytečné posílat psaní a utrácet tak i za poštovní známku.
Pozdrav od milovaného člověka
Přitom v pohlednici je tolik nostalgie. Najdete u starších členů své rodiny pohledy zastrkané kolem zrcadla na zdi? Nebo vystavené na poličkách? Tento zvyk dostávat mraky pohledů a ty si uchovávat se ztrácí. Přitom se v tomto kusu papíru skrývá mnohem více radosti než v obyčejné zprávě. Obrázek či fotografie, pozdrav od milovaného člověka a pro sběratele známek i bonus navíc. K ocenění patří také to, že si na nás někdo nejen vzpomněl, ale vložil úsilí dát to vědět takto osobně a navíc si pamatuje nebo je ochoten si zjistit naší adresu.
Pohled je věc, kterou když si schováme, rozhodně omylem nevymažeme. Nemusíme z ní dělat screen, ukládat do složky a doufat, že na něj ještě někdy narazíme. Stačí ho uložit do šuplíku nebo nějaké krabice a až ji jednou otevřeme, budeme mít stejně krásný prožitek, jako když najdeme památník, fotografie nebo deník. Prostě vzpomínku.
